Rozhovor s místostarostou obce - Slibuji jen to, co mohu splnit

Místostarostu obce Ing. Jiřího Janatu, CSc., nemusíme snad ani představovat. Jeho názory znáte z Psárského zpravodaje už hodně dlouho, takže všichni víte, že kandiduje za Stranu zelených. I ta si dala do ještě stávajícího volebního období několik svých priorit. Jak se s nimi vypořádala? Co se jim povedlo, a co je naopak trápí?

Pane místostarosto, také vaše strana měla celou řadu priorit, s nimiž vstupovala do volebního období. Můžete je čtenářům trochu přiblížit?

Musím vás poopravit. Do zastupitelstva obce jsem byl v roce 2002 i 2006 zvolen z kandidátky nezávislých kandidátů, která nesla název Obec pro občany. Až v roce 2008 jsem se stal členem Strany zelených.

Máte však pravdu v tom, že za Zelené jsem jako nestraník kandidoval už v letech 2004 a 2006, jenže v krajských a parlamentních volbách.

A v těchto parlamentních volbách jsem dokonce na druhé, tedy volitelné pozici. Ale zpět ke komunálu. Prioritami našeho volebního uskupení bylo dokončit inženýrské sítě ve staré zástavbě, rozšířit školu mateřskou a připravovat projekt dostavby školy základní. Stejně jako před minulými obecními volbami budeme moci tedy i letos ukazovat s klidem náš minulý volební program. Co jsme slibovali, to jsme také splnili. Udělali jsme i pár věcí navíc.

Kromě jiného bylo vaší snahou alespoň částečné vyřešení velmi složité dopravní situace, která se týkala především spojením s Prahou, jak se situace rýsuje nyní?

Slibuji jen to, co mohu splnit. Jsou věci, které můžeme občanům slíbit, protože o nich obec sama rozhoduje. Pak jsou věci, které si schopné zastupitelstvo dokáže zorganizovat a připravit, při troše štěstí i prosadit. Třeba vypracovat projekty a sehnat peníze z existujících dotačních programu Kraje, státu i EU. Příkladem jsou investiční akce jmenované v předchozí odpovědi. Ale jsou minimálně dva problémy, a bohužel jsou to právě problémy největší, se kterými obec sama nepohne. Je to doprava. A je to také kapacita základních škol, i o tom jsem psal mnohokrát. Ale k dopravě. Silnice 2. a 3. třídy spravuje Středočeský kraj, veřejnou dopravu organizuje také Kraj a pražský Magistrát. S dopravou si neví rady ani Středočeský kraj. Přečetl jsem si, že Rathův kraj má nejhorší silnice v republice. Jezdím po Evropě i po světě a myslím si, že jsou s přehledem nejhorší v Evropě. Jenže situace za Bendla lepší nebyla. Není to v osobě hejtmana, je to důsledek živelného rozvoje okolí metropole, tzv. procesu suburbanizace. A toho, že chybí vůle tomuto rozvoji dát pevná pravidla, sladit ho s rozvojem veřejné infrastruktury. Včetně dopravní a školské. Vždyť o tomto tématu jsem psal už před šesti i více lety. Jenže nejsem tím, který o těchto věcech rozhoduje, má na ně vliv.

A právě i katastrofální stav dopravy byl jedním z momentů, kdy jsem si uvědomil, že tyto věci z obecní úrovně řešit ani výrazněji ovlivňovat nelze. A politika na vyšší úrovni než obecní je politikou stranickou. S tím se nedá nic dělat. S neutěšeným stavem dopravy v prstenci obcí kolem Prahy se začne něco dělat až tehdy, když bude mít náš region silné zastoupení na úrovni Kraje a celostátní. Ne jednoho člověka, ale více lidí, z různých stran. Stát sice dokončuje důležitou dopravní stavbu s pozitivním dopadem na náš region, myslím tím Silniční okruh kolem Prahy. Jenže Kraj nestaví plánované návazné komunikace ve směru do Prahy, třeba Vesteckou spojku. Nestaví ani malý obchvat Jesenice, přeložku krajské silnice II/101. A co víc: Otálí se s přípravou projektu kolejové dopravy do Jesenice, nebo aspoň rychlého autobusu po oddělené komunikaci. Praha i Středočeský kraj jsou si sice vědomy nezbytnosti takového řešení, ale chybí skutečná politická vůle, protože chybějí vlivní politici žijící v našem regionu, strádající našimi problémy.

Nicméně i tady jsme vytěžili maximum možného: Projekt kolejové dopravy, příp. metrobusu navazující na zakončení trasy metra D byl zanesen do územních plánů Prahy i obcí Vestec a Jesenice. Je to výsledek aktivity starostů z naší oblasti, kterou jsem inicioval ještě v době, kdy jsem byl starostou. A naší obci se povedl další husarský kousek: Pevným postojem v jednáních o stavbě Pražského okruhu jsme si na Ředitelství silnic a dálnic prosadili protažení přeložky krajské silnice II/105 nejen na úroveň silnice původní (tuto část přeložky už asi v době četby článku používáte při cestě do Prahy), ale až na okraj staré zástavby Dolních Jirčan. Na tuto stavbu s rozpočtem v řádu desítek miliónů je už vydáno územní rozhodnutí, je připravena i dokumentace pro povolení stavební a letos na podzim nebo příští rok zjara se bude stavět, včetně kruhového objezdu před obcí.

Předpokládám, že čtenářům Zpravodaje je jasné, že v obci spolupracuje hned několik stran.

Mám tím namysli společnou snahu o to, aby se v obci vyřešily letité problémy s komunální politikou – inženýrské sítě, výstavba ČOV aj. Jak tyto strany pomocí svých zastupitelů pomáhají situaci řešit?

Když jsem se v úvodu chlubil, že jsme volební program sdružení Obec pro občany splnili, musím jedním dechem dodat, že v těch základních věcech byl náš program shodný i s programem tehdejší strany KDU-ČSL, dnes převážně členů TOP 09. A musím doplnit, že konkrétně o rozšíření mateřské školy na dvojnásobnou kapacitu se zásadním způsobem zasloužil jejich předseda Václav Novák.

Je to opět doklad toho, jak je důležité, aby aspoň někteří zastupitelé obce měli dobré vztahy s různými politickými stranami. Docela, aby v nich měli významný vliv. O potřebě právě této investice dokázal pan Novák přesvědčit tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska. Díky tomu nám ministerstvo přispělo deseti milióny. Bez těch by nic nebylo. A říkám to tu bez ohledu na to, že dělám před volbami reklamu lídrovi soupeřící kandidátky. Pokud jde o zájmy obce, musí jít stranické dresy stranou. Hlavní je prospěch obce.

To znamená, spolupracuje se vám dobře se zastupitelstvem? Jak by zastupitelé mohli ještě více pomoct?

Většina dnešních členů zastupitelstva začala v obci po volbách v roce 2002. To byl přelom v historii obce. Tehdy se nakupila spousta problémů, obec byla finančně na dně, hrozila stavba spalovny. Taková situace zmobilizuje lidi činu. Zastupitelé tehdy vzešli z trojice různých kandidátek, ale všichni do jednoho jsme byli nestraníci. Byly to prostě občanské iniciativy. A jestli se někteří z nás později členy stran stali, tak proto, abychom mohli svým vlivem účinněji obci pomoci. S takovými lidmi, vzešlými z dob obtížných, z občanských iniciativ, se mi spolupracuje výborně. Ale dobrá spolupráce neznamená, že se názorově shodujeme. Je to spíše o úctě a respektu k partnerům v zastupitelstvu. Já a pan Novák se lišíme skoro ve všem. Místem narození, vzděláním, profesí, životní zkušeností, majetkem, téměř vším. Ale za léta činnosti v zastupitelstvu si troufám říci za oba, že jsme si postupně vybudovali vzájemný respekt. Každý z nás zastupuje jistou a jinou skupinu občanů. Oba jsme, troufám si říci, výraznými osobnostmi. V minulé otázce jste použila spojení „spolupracuje více stran“. Nejvíce straníků přišlo do zastupitelstva z kandidátky ODS. Pět. Jenže dnes jsou z nich členy jen dva. Z toho je vidět, že mají problém spíše sami se sebou. To není paušální odsudek. Jenže podle mého názoru se právě mezi nimi jasně ukázalo, kdo z nich začal pro obec pracovat už právě v tom zmíněném zlomovém období a teprve pak vstupoval do strany, a kdo naopak. Klidné poměry, zdá se mi z tohoto příkladu, nedávají vyrůst výrazným postavám.

Před tímto volebním obdobím jste vykonával funkci starosty obce. Jak situaci vzájemné spolupráce vidíte jako místostarosta?

Starostou jsem byl neuvolněným. Co tím chci říci. Nikdy jsem se nepřestal věnovat své profesi vědeckého pracovníka v Akademii věd. Vedl jsem nebo vedu diplomové a hlavně doktorské práce už dvacítky studentů. Mí absolventi studují a pracují na universitách v Cambridge, Oxfordu, v japonské Osace, na Mayo Clinic v USA, ale i v Kriminalistickém ústavu, biotechnologických a farmaceutických firmách. Publikuji a patentuji, vymýšlím a řídím projekty, sedím v nejrůznějších radách. Z toho se zcela vystoupit nedá. Pamatuji se, že ten poslední rok starostování jsem jel úplně nadoraz. Kdyby nebyly bývaly volby, odstoupil bych už o půl roku dřív. Dnešní pozice místostarosty je pro mě daleko klidnější. Dobře si uvědomuji, že veškerá tíha každodenní rutinní dřiny leží na dámské části vedení obce, na paní starostce Valáškové a místostarostce Lucii Kubalošové. Jsem ve vedení obce spíše jako jakási záchranná brzda. Přece jen jsem nějaké zkušenosti za ta léta získal, takže některé věci dokážu vyjednat, vybudoval jsem si jakési postavení mezi starosty v okolí, na Kraji, u dalších důležitých partnerů obce. A kdo zná atmosféru na některých zasedáních zastupitelstva, rozumí, že někdo musí naše dámy z vedení obce chránit před skutečně nevybíravými útoky.

Jde vůbec nějak posoudit, co se v obci udělalo „dříve“ a „nyní“? Mám tím namysli poslední dvě volební období…

První období bylo dobou krizového řízení. Obec dlužila, kam se podívala. Bránili jsme se exekucím, soudům, veškerý majetek obce byl zastavený, často vícenásobně. Do naší školy posílala své děti jen jedna rodina ze tří, obec byla neprůjezdná, čistička odpadních vod nečistila, o to víc zapáchala. Zdálo se, že obec bude dluhy splácet desítky let a nikdy se nedostaví inženýrské sítě ve staré zástavbě. Kraj se obával, že bude muset dosadit nuceného správce obce (to byla noční můra krajských úředníků), nám samým se zdálo, že tento pomyslný močál plný nástrah a nebezpečí skutečně přejít ani nebude možné, že dřív nebo později utoneme. Jenže na druhou stranu tehdejší zastupitelstvo pracovalo plně semknuté, nikdo neútočil zezadu. Dnes považuji situaci za stabilizovanou. Vím, že těm, kteří jsou v obci noví a nepamatují nějaký ten pátek zpět, se může leccos v obci nepozdávat. Netvrdím, že vše je skvělé. Stále je vidět, že startovní čára naší obce byla posunuta oproti ostatním. Rozdělování příjmů z daní nás tvrdě diskriminuje vůči Praze. Ale přesto se situace zlepšuje, několikaleté investice začínají být vidět. O to je smutnější, jak pár lidí dokáže hatit a otravovat práci ostatním. Ten, kdo si přečetl dvě zatím vydaná čísla Necenzurovaných novin, tuší, o čem je řeč. Pomluvy, špína, polopravdy, lži. Ono nic jiného nezbývá těm, kteří nic neudělali, ani se o to nepokusili.

Aby bylo jasno, nemám problém s opozicí, jako takovou. Pro demokracii je nutná. Proto jsme se nebránili podstatně podrobnějším zápisům ze zasedání zastupitelstva, změně jednacího řádu ve prospěch účasti občanů, výtkám na konkrétní pochybení v postupech obce, nikdo se jim nevyhne. Jenže třeba právě ty detailní zápisy jsou skvělým dokladem toho, jak často a jak hodně si autoři zmíněného občasníku překrucují skutečnost. Dokladů je tam spousta, ale nechci jimi zdržovat. Měli jsme na obci v posledním roce smršť kontrol na základě udání (Ministerstvo vnitra, ÚOHS, kontrola archivnictví, anonym na SFÎP a asi toho bylo víc). Bylo podáno trestní oznámení týkající se dostavby školky. Všechny kontroly a vyšetřování skončily výrokem, že k ničemu nedošlo, včetně toho trestního oznámení.

Co se vám podařilo?

Budu se držet v obecné rovině. Podařilo se nám stabilizovat nejzadluženější obec Středočeského kraje. Dokázali jsme ji dotáhnout do pelotonu ostatních nepostižených obcí. I v atmosféře živelného rozvoje celého regionu jsme jako jedni z mála v širokém okolí dokázali po celou dobu umísťovat děti do školy a do školky. Bude to však stále těžší. Rozšířili jsme nejen školku, ale i školu základní. Tím jsme ukončili několikasetletou historii malotřídní školy v obci. A letos dokončíme výstavbu inženýrských sítí v celé staré zástavbě obce. To je další historický předěl.

Co naopak se nepovedlo?

Nepovedlo se nám to, co se ani povést nemohlo. Přimět ke spolupráci v zastupitelstvu, tedy k práci pro obec ty, kteří to ani neměli v úmyslu. I jediný člověk může totiž účinně torpédovat práci deseti jiných. V každé firmě by byl člověk pracující proti jejím zájmům bez milosti eliminován. V zastupitelstvu to možné není. To se může povést jedině občanům v podzimních komunálních volbách. Jakým způsobem bojujete za finanční dotace pro obec? Je všeobecně známo, že Středočeský kraj dostává finančních „injekcí“ nejméně… Se zájmem a úsměvem jsem si přečetl v onom zmíněném občasníku, jak nám prý pomohla ke stomiliónové investici na inženýrské sítě zastupitelka Nezmarová svými kontakty na SFÎP. Pochopil jsem, jak mnoho toho autorka článku a ona zastupitelka v jediné osobě vůbec netuší.

Předně lze ze zmíněných podrobných zápisů zastupitelstva vyčíst, že zastupitelka Nezmarová odmítla práci ve skupině připravující projekt. Z jiných pozdějších zápisů je zase patrné, že ani netušila, co vše je součástí onoho projektu. Ale přesto se neostýchala přihlásit k úspěchu. A prý někdo pomohl. Úsměvné. Osobně a velmi dobře znám nejen několik náměstků fondu i ministerstva, dokonce i ředitele SFÎP Petra Štěpánka. A totéž mohu pochopitelně říci o Martinu Bursíkovi, který rozhodnutí o přidělení dotace podepisoval. Oba posledně jmenovaní jsou totiž členy Strany zelených. A přesto bych něco podobného nevyslovil. Nebyla by to pravda. Nikdo si netroufne riskovat a podpořit projekt, který by nebyl profesionálně dobře připraven. Političtí exponenti rozhodnutí sice stvrzují podpisem, ale fakticky nerozhodují o ničem. Takže ani Bursík, ani Štěpánek a už vůbec ne nikdo jiný, ale dobře připravený projekt nám zajistil dotaci. Když jsme po mnoho nocí vysedávali nad finalizací projektu, paní Nezmarovou jsem tam neviděl… I ve své profesi připravuji a řídím projekty, proto se ani o perspektivy naší obce neobávám. Zatím se nám daří dostávat právě tolik dotací na projekty, kolik jen si může dovolit obec spolufinancovat.