Psárská ODS řeší rébus: Kterak odstřelit úspěšnou ředitelku

Adept na veřejnou funkci si dává pozor na svá prohlášení. Kandidát na ministra financí určitě neprohlásí, že polovina bank v zemi do roka zkrachuje. Ví, že by způsobil paniku a sám sebe pro funkci zdiskreditoval. Na úrovni obce je stejně citlivým tématem škola. Prožil jsem si to jako starosta, kdy na tom naše škola opravdu nejlépe nebyla. Věděl jsem však, co může způsobit i jediná nepromyšlená věta. Zastupitelka obce za ODS a členka školské komise Štěpánka Nezmarová v červnovém čísle Zpravodaje bez cenzury jediným článkem "Šikana na základní škole Psáry" vypustila plnou cisternu špíny na ředitelku naší základní a mateřské školy. Pro soudného voliče se už jen tímto diskvalifi-kovala jako osoba, která nemůže zodpovědně řídit obec, tedy i školu. Nejhorší je, že jí předkládaný obraz naší školy je zcela nepravdivý. Měřitelnými kritérii lze jednoznačně doložit, že škola v uplynulých pěti letech pod vedením ředitelky Mileny Trůblové prošla obrovským kvalitativním růstem. Buďto má zastupitelka mylné informace, nebo co hůř, má špatné úmysly a vymýšlí si.

Škola si svou krizí prošla

Jirčanská škola je jednou z nejstarších v okolí, byla založena už v roce 1693 a svou dnešní podobu dostala v roce 1883, kdy byla přestavěna na trojtřídku. To byla na tu dobu škola velká, přiškoleny byly svého času Jesenice, Libeř a také Psáry, což mnohé asi překvapí. Dolní Jirčany byly totiž až do roku 1960 samostatnou obcí. Psáry byly obcí sousední. V roce 1896 školu navštěvovalo 238 žáků.

Těžká doba pro jirčanskou školu přišla o sto let později, na konci devadesátých let 20. století. Paradoxně ve chvíli, kdy do obce začali proudit noví obyvatelé. Škola stále fungovala jako malotřídní. To odradilo rodiče mnoha nově přistěhovalých dětí. Navíc nastupovaly populačně slabší ročníky. A hlavně škola v té době ztratila důvěru rodičů, jejichž děti už ve škole byly. Výroční zprávy základní školy prozrazují, že zatímco v roce 1998 navštěvovalo školu 67 dětí, o rok později to bylo jen 29 (viz obrázek 1 v článku Fakta: Vzkvétá nebo upadá jirčanská škola). Pamětníci vyprávějí, jak tehdy z oken školy na začátku školního roku s obavami vyhlíželi, kolik dětí vlastně do školy ještě přijde. (Máme tedy varovný příklad přímo z nedávné minulosti obce, jak rychle a snadno může škola důvěru ztratit. A jak těžko se získává zpět. Proto to zděšení nad lehkovážností zastupitelky Nezmarové. Anebo právě o to jí jde?) Do vedení školy poté nastoupila nová ředitelka paní Jiráková a od roku 2002 paní Piskáčková. Důvěru rodičů ke škole se však podařilo obnovit jen částečně. Z grafu je patrné, že počet dětí v ZŠ v letech 2000-2005 opět mírně vzrostl, chodilo jich tam mezi 50-60. Jenže stagnace počtu dětí ve škole v tomto období neodpovídala rychlému přílivu nových obyvatel obce s malými dětmi. Graf jasně ukazuje nárůst počtu 6-10letých dětí v obci v letech 2002 a 2003. Procento rodičů důvěřujících škole tedy stále klesalo. To alarmovalo i obec. V roce 2004 v obci žilo 139 dětí ve věku 6-10 let, ale naši školu navštěvovalo jen 52 dětí, tj. 37 % z nich. Shrnuto, škole tehdy věřila jen třetina rodičů, kdežto dvě třetiny jí nedůvěřovaly. Dnes se poměr obrátil. To je fakt číslo jedna.

Čím churavěla naše škola?

Hlavní důvod nedůvěry rodičů byl řečen: Forma malotřídky neodpovídala nárokům nových obyvatel. Další vnější příčinou byla kritická finanční situace obce v daném období. Obec se utápěla v dluzích. Od bývalé ředitelky Jirákové vím, jaké měla problémy se zpožďováním peněz posílaných z Kraje na výplaty učitelek prostřednictvím obce. O investicích si mohla nechat zdát. I po nástupu nového zastupitelstva v roce 2002 byly větší investice do školy nemyslitelné. Obec byla v exekuci, Finanční úřad investice striktně zakázal. Dnes, s odstupem času, už mohu prozradit, že existovaly i významné vnitřní příčiny krize školy.

Chyběla především větší iniciativa tehdejší paní ředitelky Piskáčkové. Obec se po roce 2002 snažila školu podporovat, jak jen mohla. I v nejtěžší době investovala do havarijní opravy krovu školní budovy. Paní ředitelka vyhlásila pro děti mimořádné prázdniny a na ty překvapivě odjela i sama. A nechala veškeré dozorování opravy na tehdejšího starostu Krejčího. Hlavně však obec usilovala o rychlou přeměnu malotřídky na plnou pětitřídní školu prvního stupně. Přestože počet dětí odpovídal škole trojtřídní a akutně hrozil i úpadek na dvojtřídku, obec nadstandardně platila jednu učitelku navíc. Umožnila tak provoz čtyř tříd a minimalizovala výuku ve spojených třídách. Jakmile se začala obec finančně zmáhat, získala a upravila pro školu prostory v budově čp. 13 na návsi. Otevřela tak cestu k pětitřídce. A znovu chyběla opětovaná iniciativa ze strany školy. Školský výbor týdny, ba měsíce marně žádal ředitelku, aby navrhla, jak novou učebnu vybavit. Opakovaně jsem s paní ředitelkou probíral, že pokud bude počet dětí ve škole i nadále stagnovat, škola nepřežije ekonomicky. Paní ředitelka Piskáčková souhlasila, leč nekonala. Každoročně se opakovala situace, kdy se většina našich předškoláků zapsala do škol mimo obec. Nedokázala přesvědčit personál školy o nutnosti změnit styl práce a zatraktivnit školu pro nové obyvatele. Škola se víc a víc stávala nekonkurenceschopnou. Konkrétní příklad je popsán v článku "Ke krizi jirčanské školy přispěla i ředitelka Trůblová".

S úlevou jsme proto přijali vlastní rozhodnutí ředitelky Piskáčkové přejít do pražské školy. Tvrzení zastupitelky Nezmarové, že i předchozí ředitelka chtěla změnit vzhled školy, ale nedostala od obce potřebné finance, je zcela vycucané z prstu. Chtěl bych být naivní a věřit, že zastupitelka je jen málo informovaná, tedy poněkud popletená.

Jak objektivně zhodnotit kvalitu školy?

S nástupem ředitelky Trůblové v roce 2005 se škola rázem oblékla do nového, zastupitelkou Nezmarovou vysmívaného "sluníčkového" kabátu, ale hlavně se změnila k nepoznání uvnitř. Jenže to nebylo tak, že by ředitelka přišla k hotovému. Jen dokázala využít obcí dávno nabízenou příležitost. Ovšem za cenu svých plně obětovaných "prázdnin", které se spolupracovnicemi strávila den co den od rána do večera ve škole na jejím přetváření. Rázem přeměněný obraz školy odráží pouze rozdíl v pracovitosti předchozí a současné ředitelky.

Jak tedy objektivně posoudit kvalitu školy, její změnu po nástupu nové ředitelky? Osobně se řídím těmito hodnotitelnými kritérii: 1. Důvěra rodičů ve školu vyjádřená počtem žáků školy, ještě lépe poměrem žáků školy k celkovému počtu 6-10letých dětí v obci 2. Kvalifikovanost pedagogů 3. Hodnocení orgánů školní inspekce 4. Úspěšnost dětí hlásících se na víceletá gymnázia, zejména na státní. Vývoj těchto kritérií je podrobně analyzován v samostatném článku "Fakta: Vzkvétá nebo upadá jirčanská škola?" Ve zkratce, všechna kritéria jednoznačně dokládají prudký kvalitativní růst školy v posledních pěti letech: Důvěra rodičů ve školu se zdvojnásobila, kvalifikovanost pedagogů se významně zvýšila, hodnocení výuky školní inspekcí se zlepšilo na nejvyšší stupeň. A co hlavně, absolventi naší školy jsou několikanásobně úspěšnější při zkouškách na víceletá gymnázia oproti celostátnímu, regionálnímu, ba i pražskému průměru. Dáte-li své dítě do jirčanské školy, má třikrát vyšší pravděpodobnost, že uspěje v přijímačkách na víceleté gymnázium, než bude-li navštěvovat jinou školu v okrese Praha-západ. A skoro dvojnásobnou než žáci škol pražských.

Co k tomu dodat? Jak porovnat suchá fakta s dojmy zastupitelky Nezmarové? Jak vysvětlit to, že údajně šikanované a deprimované děti, jsou tak mimořádně úspěšné? Anebo je vše úplně jinak. A děti z naší školy naopak svými výsledky dokazují, že se nebojí prezentace na veřejnosti, že obstojí v konkurenci se svými vrstevníky. Pak je však její článek nepravdivý.

Nezmarové nejde o děti, kope za bývalé učitelky z kandidátky ODS

Ke čtveřici objektivně hodnotitelných kritérií přidám kritérium páté. Je to právě celkový vjem ze školy, zejména z vystupování žáků. Uznávám, že toto kritérium je subjektivní. Ale přesto na něj hodně dám. Posledních osm let jsem častým návštěvníkem školy základní i mateřské. Jsem si proto zcela jist, že proměna je viditelná. A ještě víc než na škole samé je patrná na dětech. A úplně nejvíc na dětech ve škole mateřské. Mezi prezentací předškoláků dnes a před šesti, osmi lety je propastný rozdíl. Tehdejší děti nebyly zvyklé vystupovat před rodiči, před cizími lidmi, dnes je celkový vjem nesrovnatelně lepší. Tak se neprojevují děti šikanované. Ten, kdo možnost srovnání má, rozdíl vidí. Ale musí si na to najít čas.

Členku školské komise obce Štěpánku Nezmarovou jsem na žádné ze školních akcí ani mimo ně za celé čtyřleté volební období ve škole ani ve školce kupodivu nezahlédl. Ale asi všechno "zaručeně a spolehlivě ví" z doslechu. Možná čerpá své informace od tria bývalých učitelek na kandidátce ODS, které se s proměnou školy vyrovnat nedokázaly. Jedna z nich před lety učila na naší ZŠ, ač neměla žádnou pedagogickou kvalifikaci, tedy ani středoškolskou. Už neučí. Další vedla v té době školku. Stýská se jim po starých časech, kdy se na kvalifikaci učitelek ve škole nehledělo, kdy školka fungovala spíš jako hlídárna dětí, ne jako výchovná instituce. Jestli ze školy odcházejí učitelky, které dle citace z článku, za šikanu označují školní režim, kde je "odpoledne plné kroužků", tedy program náročný pro pedagogy, pak si jen říkám chválabohu. Podporu své neprofesionality našly v psárské ODS. Ta prosazuje jejich osobní zájmy, ne dětí a rodičů. Hlásají společně změnu, myslí tím návrat starých časů.

K vyslovenému návrhu zastupitelky Nezmarové odvolat ředitelku školy se tedy tážu: A na základě čeho? Opravdu si někdo myslí, že prokazatelně úspěšnou ředitelku školy lze bezdůvodně odvolat? To je velmi naivní představa o pravomocích obecního zastupitelstva. Mám naopak jednoduchý protinávrh: Zbavme se popletené zastupitelky Nezmarové. Odvolávat není třeba, stačí nevolit. Ji i její odborné poradkyně, ony učitelky-neučitelky.

Jiří Janata, místostarosta obce

Důvěra rodičů v Základní školu Psáry roste. Vývoj počtu žáků ZŠ (zelená plocha), počtu 6-10letých dětí žijících v obci Psáry (fialová plocha) a procenta důvěry ve školu (žluté sloupce; = počet žáků ZŠ/ počet 6-10letých dětí žijících v obci krát sto) v období 1998-2010. Šipky v obrázku značí nástupy ředitelek Jirákové, Piskáčkové a Trůblové. Zdroj dat: ČSÚ a výroční zprávy ZŠ a MŠ Psáry.

Absolventi ZŠ Psáry jsou prokazatelně úspěšní; Podíl absolventů 5.ročníků ZŠ pokračujících na víceletých gymnáziích ve srovnávaných regionech v roce 2009 a v obci Psáry za období 2006-2009. Zdroj dat: ÚIV, výroční zprávy ZŠ a MŠ Psáry, obecní matrika.