Ke krizi jirčanské školy přispěla i ředitelka Trůblová

V roce 2003 se objevila další zásadní překážka rozvoje zaostávající jirčanské školy. V Jesenici se otevřela nová škola, která byla původně plánována jako spádová i pro druhý stupeň dětí z naší obce. Dobře si tu chvíli pamatuji, do první třídy zde v Dolních Jirčanech nastupoval i můj syn a s ním dalších šest (!) vrstevníků, zatímco do Jesenice ve stejné chvíli nastoupilo z naší obce přes dvacet dětí. Nad budoucností jirčanské školy tehdy většina lidí lámala hůl. V obci obecně, ale i mezi samotnými zastupiteli převládal názor, že naše škola nemá šanci přežít v konkurenci se školou jesenickou, že do pár let skončí. Bylo tehdy těžké namítat, že jesenická škola nedokáže pojmout za pár let ani děti ze samotné Jesenice, natož od nás. Že je naopak namístě snažit se pozvednout naši školu i za cenu výrazných investic.

Trůblová v jesenickém dresu deklasuje pohodářské Psáry

 Tehdejší nerovnováhu v atraktivitě obou škol dotvářelo i srovnání osobností jejich ředitelek, byl to rozdíl třídy. Zatímco naši školu Popelku vedla nevýrazná ředitelka Piskáčková, v Jesenici nešlo přehlédnout zřetelnou osobnost tamější ředitelky Mileny Trůblové. Jesenická Trůblová s bohatými zkušenostmi z uznávaných pražských škol (např. jazyková škola Horáčkova nebo Bítovská) rozjela naplno aktivní kampaň, aby co nejrychleji naplnila prázdnou jesenickou školu i dětmi z okolí, kdežto naše škola se opět odevzdala osudu a vyhlásila zápis až na datum po zápisu v Jesenici. Pak to dopadlo, jak to dopadlo, naše děti se zapsaly tam a pomohly naplnit školu jesenickou. Přímý souboj obou ředitelek rodiče našich dětí číselně rozsoudili 22:7 jasně ve prospěch jesenické Trůblové. Tolik komentář k úvodní větě článku zastupitelky Nezmarové „Šikana na základní škole Psáry“, že „paní ředitelka Trůblová neuspěla již na několika školách…“ Jestli tehdy naše škola doplatila na schopnější ředitelku školy sousední, o to více si ceňme, že dnes pracuje u nás. A jsem hrdý na to, že jsem byl jedním z těch, kteří ji k nám přivedli. Věru nebylo oč stát, převzít v roce 2005 zodpovědnost za churavějící jirčanskou školu.

Mnozí asi znají i okolnosti konce ředitelování paní ředitelky Trůblové v Jesenici, i masové protesty rodičů po jejím odchodu, i historii následné mnohaleté soudní pře s obcí Jesenice, kde dal soud zapravdu ředitelce. Ředitelka Trůblová se už v Jesenici jasně profilovala jako osoba, která chce, aby se dítě ve škole naučilo víc než jen číst, psát a počítat. Aby získalo všestranný základ, aby se nebálo vystoupit na veřejnosti, aby si mohlo vybrat z bohaté mimoškolní činnosti. Je to forma školy jistě náročná pro pedagogy, avšak podle ředitelky Trůblové škola je tu především pro děti, ne pro učitele. To plně souzní s naším názorem, že obec je tu pro občany, ne pro prosazování osobních zájmů jednotlivců.

Podezřelá koncentrace učitelek-neučitelek na kandidátce ODS

 Lekl jsem se názvu článku zastupitelky Nezmarové, který ohlašuje šikanu na naší škole (a to je právě ta bulvární nezodpovědnost), pak jsem z dopisu (snad) autentické učitelky zjistil, že za šikanu se považuje školní režim, kde je „odpoledne plné kroužků“, tedy program náročný pro pedagogy. Jestli odcházejí ze školy učitelky, které se s tím nedokáží srovnat, pak si jen říkám chválabohu. Ostatně hned tři takové najdeme na kandidátce ODS. Asi touží po návratu starých časů, kdy na kvalifikaci učitelek ve škole nesešlo a školka fungovala spíš jako hlídárna dětí, ne jako výchovná instituce. Psárská ODS jim v tom zjevně chce pomoci. Ale je toto v zájmu dětí, rodičů, občanů, obce?

A naopak děkuji všem učitelkám a pracovníkům školy základní i mateřské, které náročný režim zvládají. Vím, že to nemají pod náročnou ředitelkou Trůblovou vůbec lehké, že to občas zvládají jen se skřípěním zubů. Chce-li škola obstát v konkurenci a být úspěšná, jiná cesta není. Chce-li uspět mimopražská škola na dojezd od Prahy, musí být o chlup lepší než ty pražské. O škole bez druhého stupně, s jasným konkurenčním handicapem, to platí dvojnásob.

Jiří Janata, místostarosta obce